Název

Černá Hora - červenec 2012 - pohoří Komovi

Popis

Čtvrtý den vstáváme kolem půl páté ráno a chvilku na to již vyrážíme na jeden z hlavních vrcholů pohoří Komovi, na Kom Vasijevicki (2460 m n.m.). Výstup začíná traverzem přes suťové pole, dále se cestička klikatí mezi skalkami a za necelé dvě hodiny jsme na hřebeni, z kterého je to na vrchol již kousek. Z vrcholu je parádní výhled a my nevíme, kam se dříve koukat. Asi nejvíce nás přitahuje pohled na pohoří Prokletije, které vypadá opravdu majestátně! Sestupujeme stejnou cestou a u stanu si vaříme snídani a postupně balíme. Vyrážíme až těsně před polednem a cesta (později i necesta) nás vede mezi dva hlavní vrcholy v pohoří Komovi. Po troše bloudění se dostávéme mezi horské štíty, kde obdivujeme majestátné borovice, suťová pole a krásné skalnaté štíty. Kolem čtvrté odpoledne se dostáváme do závěru údolí, kde obědváme a následně pokračujeme kolem bývalého katunu Carina až ke kostelíku uprostřed hor. Odtamtud pokračujeme již jen kousek a po objevení malého pramínku nalézáme i příhodné místo pro stan. Nad ránem nás budí koňské řehtání a po vykouknutí ze stanu kolem nás probíhá asi pětihlavé stádo, které se v blízkosti našeho stanu pase až do našeho odchodu. Pátý den míříme přes Bindžu (kde potkáváme přátelského profesora z Podgorické univerzity, který má ve své salaši dokonale vybavenou laboratoř a ukazuje nám možná nový druh nějaké houby)do údolí Vermoši. Cestou (nebo spíš opět necestou) překračujeme hranici a ocitáme se na pár hodin v Albánii. Cestou míjíme pozůstatky války a asi v polovině údolí domlouváme stop, který nás zavezl již přes oficiální přechod opět do Čerhé Hory a to tentokrát do Gusinje. Tam dokupujeme zásoby, prohlížíme si dřevěnou mešitu, a pak se přesouváme do doliny Grbája, která je pro nás vstupní branou do Prokletije.

Nastavení